AI War - Report I.

  Pravidelná hraní indie RTS „AI War: Fleet Command“ (a jejích rozšíření) jsem se pokoušel s různými lidmi zavést už několikrát. Vždy však ztroskotala právě na slově „pravidelná“ – prostě jsme se nebyli schopní sejít a hrát v dohodnutou dobu. Většina těchto hraní pak skončila po dvou až třech sezeních a nikam jsme se pořádně nedostali. Proto jsem se rozhodl psát reporty z nového pokusu o pravidelná hraní, které jsme se s jedním spolučlenem české STEAM skupiny „AI War –Czech Fleet“ rozhodli uspořádat, abychom měli důvod tuto pravidelnost dodržovat.

  Ptáte se, co to vlastně „AI War: Fleet Command“ je? Nebojte se, než se pustím do samotného reportu, tak vám to povím.

  Četli jste knihu „Enderova hra“ od Orsona Scotta Carda? Ne? Pokud jste fanoušky vědecké fikce, tak přestaňte číst tento článek a okamžitě si ji sežeňte. Pokud fanoušky sci-fi nejste, rozhodně této knize dejte šanci, protože se jedná o velice inteligentní dílo zabývající se opravdu vážnými otázkami.

  Každopádně proč jsem tuto knihu zmínil? V průběhu příběhu tam totiž dochází k situaci, kdy jsou hrdina a několik jeho společníků nuceni hrát velice pokročilý strategický simulátor vesmírných bitev. Když jsem tuto knihu poprvé četl, byla pro mě představa, že jsem jedním z hrdinů a podílím se na tomto „hraní“, něčím opravdu vzrušujícím. Toužil jsem mít možnost si takovou hru alespoň jednou zahrát. A nebyl jsem jediný, protože vývojáři z „Arcen Games“ měli úplně stejnou touhu a rozhodli se ji naplnit právě hrou „AI War: Fleet Command“.

  „AI War: Fleet Command“ je kooperativní vesmírná RTS stavějící na jedinečném základu naprosté nerovnováhy sil. Zatímco většina ostatních RTS staví na vyrovnané pozici proti sobě stojících stran, AI War dělá úplný opak.

  Vesmír AI War ovládla lidmi vytvořená umělá inteligence a samotní lidé jsou na pokraji vyhynutí, AI se usídlila v jiných galaxiích a poslední lidské planety drží pod dohledem, ale nevidí v nich žádnou hrozbu. Hráči tedy začínají hru v galaxii, kde každou planetu, kromě té jejich, ovládá nepřítel.
V základě je pak cílem hry jediná věc (variabilní různými podmínkami jejího dosažení) a to je najít dvě hlavní planety AI v dané galaxii a zničit jejich hlavní centra, která slouží jako most do vzdálených galaxií, kde AI sídlí. A co je nejdůležitější – hlavně při tom moc nenaštvat AI, protože čím větší hrozbou pro něj lidé (hráči) jsou, tím větší a silnější vlny útoků na něj posílá. A protože tyto útoky vlastně posílá skrze warpové brány z úplně jiné galaxie, nemají hráči ani žádnou možnost těmto vlnám zabránit – maximálně mohou ničit warpové brány na sousedních AI ovládaných planetách a tím pádem „vědět“ odkud příští vlna příjde, připravovat se na ni a doufat, že nebude příliš devastující.

  Rozdílných druhů jednotek je v této hře opravdu mnoho – prakticky stovky, a i zkušení hráči mnohdy narážejí na takové, které nikdy předtím neviděli. Z počátku má hráč k dispozici pět základních druhů malých jednotek (builder, fighter, bomber, cruiser a scout) a několik větších (starship, destroyer atd.) a spoustu dalších může najít a vyzkoumat na některých dobytých planetách v galaxii. Většina druhů má pak pět „úrovní“ (mark), ze kterých hráči mohou dosáhnout až čtvrté. Zato AI má v podstatě přístup ke všech druhům jednotek a všem pěti úrovním.

  Dále hráči operují s velkým množstvím různých obranných věží, rozličných obraných či útočných štítů, vesmírných stanic či systémů.

  Co se surovin týče, musejí hráči pracovat se čtyřmi druhy – kovem, krystaly, energií a vědomostmi.

Kov a krystaly jsou neomezeně produkovány z asteroidů okolo jednotivých planet a urychlení jejich produkce je možno hlavně přes dobývání planet, které jsou na dané asteroidy bohaté. Energie je produkována elektrárnami a je přímo závyslá na možství jednotek a budov hráče – pokud si její stav hráč nehlídá, může se mu stát, že některé jeho budovy náhle přijdou o energii a přestanou fungovat, což je uprostřed útoku AI katastrofální situace i pokud trvá jen krátkou dobu. Vědomosti jsou zase nutné pro výzkum – každá planeta obsahuje 3000 vědomostí a pro nasbírání dalších musí hráč posílat svoje výzkumné stanice na další a další planety (mnohdy i takové, kde stále přebývají nepřátelské síly).

  Jednotlivé mapy galaxie se pak liší množstvím planet (10 až 120) a stylem jejich propojení mezi sebou skrze červí díry.

  Možná si kladete otázku, proč je potřeba tuto hru hrát na sezení. Proč si ji prostě jednou za čas nezahrát? Proč je nutné se domlouvat na sezeních? Odopověď je jednoduchá – protože celá jedna hra „AI War: Fleet Command“ se může protáhnout až na několik desítek hodin. Tohle není klasická RTS, ve které máte za dvacet minut dohráno – tohle je celé válečné tažení, ve kterém musejí hráči plánovat, taktizovat a postupovat opatrnými kroky.

  A vyhrát není jednoduché – naopak, sledování toho, jak nepřátelské vlny procházejí vaší pečlivě připravenou „neproniknutelnou“ obranou jako nůž máslem a na vámi dobytých planetách zanechávají jen trosky, je na denním pořádku.

  Poslední věcí, kterou chci zmínit, než se vrhnu na samotný report, je obrovská variabilita hry. Od svého vydání v roce 2009 prošla čtyřmi obrovskými updaty, které jí jak zlepšili grafickou vizáž, tak opravily spoustu různých chybek a herních prvků. Když jsem hru po několika zahrání první verze spustil ve verzi 3.0, téměř jsem ji nemohl poznat. Současná hlavní verze je 5.0 a nové beta updaty pořád vycházejí, jak se komunita na diskuzních fórech Arcen Games snaží vychytat všechny mouchy a hlavně přidat nové prvky.

  Dále vyšla tři placená rozšíření „AI War: The Zenith Remnant“, „AI War: Children of Neinzul“ a „AI War: Light of the Spire“, která základní hru rozšiřují o nové možnosti – jednotky, přátelské i nepřátelské frakce, a v případě „AI War: Light of the Spire“ i příběhovou kampaň.

  Hru i s rozšířeními je možno si zakoupit na STEAMu nebo na stránkách ArcenGames. Pokud jste fanoušky RTS neváhejte a jděte do toho.

AI War – Report I.

Hráči:

Marcusss – modrá

Fil – žlutá

AI:

AI obtížnost 6 (less easy) – rudá

AI obtížnost 7 (normal) – oranžová

= hra má dohromady 18 stupňů obtížnosti, začínajícím hráčům se doporučují obtížnosti 5-6, obtížnost 7 je považována za standard a stupně a mezistupně nad 7 jsou pak stále těžší. Jelikož jsme oba dlouho nehráli, zvolili jsme kombinaci, která by neměla být příliš těžká. To ovšem neznamená, že nemůžeme prohrát.

Množství planet = 40

= méně než 40 planet znamená rychlou a hlavně složitější hru – malé množství planet znamená také malé množství vytěžitelných vědomostí a tím pádem má hráč omezený přístup k pokročilejším jednotkám. Vyhrát v galaxii o deseti planetách je tak o hodně těžší, než v galaxii o padesáti planetách. Čtyřicet planet je tak pro dva hráče přiměřené množství.

Styl mapy = Concentric Circles

= výhody: přehledná mapa galaxie, planet s větším množstvím červích děr není mnoho; nevýhody: nutnost útočit i na mnohdy nepotřebné planety z čistě logistických důvodů

Další nastavení:

• vypnuty neviditelné lodě a lodě se schopností teleportace

= výhody: AI nemůže zaútočit těmito druhy lodí; nevýhody: omezené možnosti průzkumu, nepřítomnost rychlých teleportujících se opravářů

• vypnuta nutnost najít a zničit několik generátorů štítu na planetách v galaxii, předtím než se hráči vrhnou do útoku na hlavní planety AI (= endgame)

= skvělý prvek ovlivňující celou podobu hry, pro první společné hraní jsme se ovšem rozhodli jej nepoužít

• nastaveno několik modů z rozšíření = ve hře bude několik Golemů a Spirecraftů (obří starobylé lodě, které hráči mohou najít, opravit a využívat), na některých planetách budou zbytky nezávislých lidských kolonií (které mohou hráčům poskytnout svoji pomoc), po galaxii bude poletovat loď mimozemských obchodníků (od kterých mohou hráči nakupovat různé unikátní jednotky) atd.

Samotné hraní:

  Nejdříve jsme si zvolili své počáteční planety na vygenerované mapě galaxie – Fil v centru a já na planetě s ním sousedící. Každému z nás daná planeta poskytovala nějakou bojovou jednotku navíc, v mém případě speciální druh bombardérů.

  Z počátku jsme se klasicky soustředili na produkci, obranu a průzkum. Došlo k první, velmi slabé, vlně útoků, kterou jsme bez problémů ustáli na mé planetě. Poté jsme se rozhodli zaútočit a zabrat planetu Neiostus (na mapě planeta posměru hodinových ručiček od mé modré), jejíž červí díra byla příliš blízko mé základně. Nejdříve jsme zničili její warpovou bránu, kterou na ní mělo AI umístěnou, aby příští vlna útoků šla z brány druhé (Varuotic – v protisměru) – což se také stalo. Následně jsem planetu zabral (je bohatá na suroviny) a zničili jsme warpovou bránu planety s ní sousedící. Mezitím však došlo k oznámení chystané útočné vlny na Eliutear (má hlavní planeta) a Murdoch (Filova hlavní planeta), což nás docela překvapilo, protože Murdoch nemá žádnou nepřátelskou planetu s ním sousedící. Na oba útoky jsme se připravili a k našemu zděšení nepřátelské lodě nepřiletěly z červích děr, ale z prostoru, efektivně obcházejíc naše obranné linie. Nebyly to sice velké vlny a vypořádali jsme se s nimy bez větších obtíží (stejně jako s vlnamy z červích děr, které následovaly bezprostředně poté), ale podařilo se jim zničit rozestavěný ionový kanón (silný a velmi drahý obranný prvek), jenž jsem koupil od obchodníka, který mi chvíli předtím prolétal okolo planety.

  Dále jsme se soustředili na dobývání planet směrem na Varuotic (= v protisměru hodinových ručiček na středním kruhu planet), na kterých jsme vytvářeli další úrovně obranných linií. Mezitím došlo jen k tomu, že jsem si hloupě nevšiml nepřátelské lodi, která mi na planetě Neiostus pronikla obranou a zničila místní hlavní centrum, čímž mě na několik minut (než jsem jej znovu postavil a zlepšil obranu této planety) připravila o cenný přísun surovin.

  Po hodině a půl jsme hru, z osobních důvodů, uložili a ukončili.
Pokračovat budeme příští středu v 18:00.

Stav po skončení prvního sezení: