Má chuť hrát adventury zdá se stále ještě nezmizela, tak jsem se rovnou pustil do další - cyberpunkové scifi Gemini Rue z roku 2011. Protože se jedná o hru vytvořenou v Adventure Game Studiu (AGS) sledoval jsem její vývoj už nějakou dobu a když hra konečně vyšla, neváhal jsem a koupil si ji. Chvíli sice trvalo, než jsem se odhodlal si ji zahrát, ale nakonec přece. Stála tato retro nezávislá adventura za to?
Klasicky začnu příběhem, který je sice u Gemini Rue docela jednoduchý, ale zato velmi dobře podaný. Vypráví o bývalém nájemném vrahovi Azrielovi, který se vydal na planetu Barracus zachránit svého bratra, a o vězni Delta-Six, který se snaží uprchnout z podivného vězeňského zařízení. Jejich osudy jsou postupně svedeny dohromady, a to velice překvapivým způsobem. Dialogy jsou napsány docela stroze a k věci, ale plynule na sebe navazují a hlavně jsou výborně nadabovány.
Samotný děj je velmi dobře gradován a udržuje si hráčovu pozornost, a díky střídání dvou hodně rozdílných prostředí (noirového města a sterilního vězeňského zařízení) se nestává stereotypním a neztrácí na atmosféře. Ta je také zdařile předávána samotnou vážností hry, ve které vtip je podán pouze skrze jemné náznaky a odkazy (dobrá, některé z nich nejsou vůbec jemné - jako třeba možnost najít ve hře všechny čtyři hlavní postavy anime série Cowboy Bebop, ale to mi nijak zážitek nekazilo).
Postav v Gemini Rue není mnoho (asi 14, z toho se dvěma nemusíte ani mluvit), ale všechny jsou dostatečně odlišné a působí hodně uvěřitelné. Na životě jim hodně pomáhá už zmíněný dabing, který je podán opravdu procítěně a profesionálně.
Puzzly, na kterých hraní adventur stojí, jsou v Gemini Rue hodně intuitivní a v základě se jedná pouze o logické řešení situací - páčení zámků, vyhledávání informací, či rozbíjení oken. Díky tomu sice hra pěkně ubíhá, ale docela mi chyběly nějaké těžší puzzly, za které bych byl odměněn příjemným pocitem zadostiučinění.
Velmi zajímavě jsou podány i občasné přestřelky, které přidávaly hře na akční atmosféře.
Co říct ke grafice, co sami nevidíte? Jedná se o hru na AGS engine, která se navíc snaží o retro pixelovou vizáž, což se jí opravdu podařilo. Jednotlivé lokace (hlavně ty městské) vypadají opravdu pěkně a v těch pár, které nejsou zrovna hezké (jako třeba tělocvična), se moc dlouho nezdržujete. Postavy a jejich podobizny taky vypadají dobře, jen v situacích, kdy vaši postavu doprovází nějaká další, tak se občas docela nehezky pohybuje. A Azriel by nemusel mít tak hrozný účes...:)
Hudbu pak musím také pochválit, jelikož se nedržela jen jednoho stylu a střídala různé tóny. Od scifi elektronické hudby, přes tóny piána, až po noirový jazz. A ve všech případech dobarvovala atmosféru, jak to správná herní hudba dělat má.
Gemini Rue je sice jednoduchá adventura, která nepředstavuje moc velkou výzvu, ale díky kvalitnímu dobře podanému příběhu, výbornému dabingu a retro grafice, která hned zaujme každého zkušenějšího hráče, rozhodně stojí za zahrání a ty přibližně dvě stovky, které za ni tvůrci chtějí. Rozhodně vyzkouším i další hry od studia Wadjet Eye Games, jako je třeba minisérie Blackwell nebo jejich chystaná hra Resonance.
85/100
Žádné komentáře:
Okomentovat