Mahoutsukai no Yoru - DEMO (PC)

  Dlouho jsem nic nenapsal. Není to tím, že bych nic nehrál, ale proto, že hry které momentálně hraji patří do série Legend of Zelda, o které budu psát až dohraji všechny její díly – stejně tak i o některých další sériích jako je Metroid, Mario nebo třeba Metal Gear Solid. Takže jsem vlastně neměl o čem psát, teda až na reporty z AI War, kterého se teď ale pár hraní z různých důvodů neodehrálo.

  Dost ale vysvětlování a pojďme se podívat na to jak dopadlo demo nové hry... ehm... vizuálního románu od studia TYPE-MOON (známého hrami Tsukihime a Fate/Stay Night a jejich seriálovými adaptacemi, a také séríí filmů podle knižní řady Kara no Kyoukai) – Mahoutsukai no Yoru: Witch on the Holy Night.

(pro všechna Japonská slova ve článku používám Hepburnovu transkripci, z důvodu jednoduššího vyhledávání hesel přes internet)

It was said,

There was a mansion that rested on top of a hill, and within it there lived two witches.

  Pro ty, kdo nevědí co to vizuální román vůbec je, bych asi měl začít vysvětlením. Vizuální román (Visual Novel) je v Japonsku velmi oblíbený typ média. Jedná se prakticky o knihu vydanou v podobě počítačového programu (samozřejmě ale existují i verze pro různé konzole) a tedy doplněnou o grafické zpracování lokací a postav, a také o zvukovou stopu – hudebním doprovodem počínaje, dabingem rozhovorů a zvukovými efekty konče. Mezi hry se tento žánr řadí hlavně proto, že často dává hráči možnost v klíčových momentech rozhodnout hrdinovu akci a ovlivnit tak celý děj – někdy jen minimálně, ale často natolik, že se jednotlivé větve děje stanou obsahově velice rozdílnými. Jedná se tedy o jistý druh výpravnější textové adventury s přidanou grafickou stránkou.

  Studio TYPE-MOON je pak známé jak v Japonsku, tak mezi nadšenci ve světě díky svým vizuálním románům Tsukihime a Fate/Stay Night (jednou se jimi také budu zabývat), odehrávajícími se ve stejném světě – fanoušky nazývaném Nasuverse (podle jména autora – Kinoko Nasu). Je to temný svět – ne nepodobný světům jako je například World of Darkness – ve kterém se skrývají různé stvůry, ať už v lidské či nelidské podobě.

  Samotné Mahoutsukai no Yoru je docela zvláštním případem – a to jak ze strany her od TYPE-MOON, tak jako vizuální román obecně. Jedná se totiž o první román, který Kinoko Nasu vůbec napsal. Svého času (roku 1996) pro něj ovšem nenašel vydavatele a toto dílo se pohybovalo jen mezi jeho přáteli. Po čase ovšem založil studio TYPE-MOON a proslavil se, načež ho napadlo, že by stařičké Mahoutsukai no Yoru mohl převést do podoby vizuálního románu a konečně jej udělat dostupným pro veřejnost. Což se stalo dubnu letošního roku – samozřejmě pouze v Japonsku. Než stihne nějaká skupina fanoušků dokončit překlad tohoto díla, ještě si chvilku počkáme. Do té doby se musíme spokojit s demem, které vyšlo v roce 2011, a které bylo nejdříve přeloženo pouze v textové podobě a posléze se nějakým fanouškům z Ruska podařilo tento překlad aplikovat na Japonské demo.

  Toto demo se skládá z několika kapitol příběhu, které ovšem nejsou chronologicky seřazené. Zjevně jsou určené hlavně k tomu, aby hráči (čtenáři) ukázaly různé atmosférické situace v ději, bez toho, aby prozradily celou zápletku, ale také fungovaly samy o sobě. Což bezpochyby splňují. Hráč tak zažije klidné, ale napínavé, scény, které mu představí postavy i prostředí, ve kterém se děj odehrává, a stejně tak velmi zajímavou hororově laděnou akční scénu.

  Představeny jsou hlavní postavy – v té době ještě mladá Aozaki Aoko (důležitá postava ze začátku Tsukihime a sestra jedné velmi důležité postavy z Kara no Kyoukai, která se má objevit i v tomto příběhu), Kuonji Alice a Soujurou Shizuki. Ve všech případech se jedná o zajímavé charaktery, které určitě zaujmou spoustu fanoušků, byť většina z nás je zvědavá hlavně na legendární Aozaki Aoko.

  Oproti předchozím hrám je Mahoyo (zkratka názvu) psáno ve třetí osobě a pozornost děje přeskakuje mezi hlavními postavami, což je ovlivněno i tím, že děj je čistě lineární a nedává hráči možnost jakkoli do něj zasáhnout. To z toho dělá ještě méně hru, než jsou ostatní vizuální romány, ale co už. Naštěstí to vede i k tomu, že v ději nejsou obsaženy žádné sexuální scény, které autor upřímně neumí psát.

  Grafická stránka je špičková. Na rozdíl od většinou napohyblivých pozadí u předchozích her, pozadí Mahoyo je dost často v pohybu, což velmi přidává na atmosféře – hlavně v akčních scénách. Jednotlivé lokace jsou detailější a jejich stylizace je určitým způsobem dospělejší než například u Fate/Stay Night. Charakter design je pak stejný jako u ostatních děl od TYPE-MOON.

  Hudební doprovod je příjemným mixem klasiky a pro TYPE-MOON typických klavírních skladeb.

Zvukové efekty jsou kvalitní a dávají ději grády. Dabing pak v demu obsažen není a je otázkou jestli je vůbec přítomen v plné hře. Dabing FSN koneckonců také přišel až s verzí pro PS2.

  Anglický překlad trochu skřípe – s občasnými překlepy a stylistickými chybami, ale postačuje a je srozumitelný, což je asi hlavní. Od plné verze ovšem očekávám větší kvalitu.

  Demo Mahoyo tedy rozhodně zaujalo a těším se, až výjde angličtina pro plnou verzi. Linearita děje trochu zamrzí, ale osobně jsem ochotný ji překousnout – přece jen, to co mě na Mahoyo zajímá jsou další kousky skládanky vytvářející úžasný Nasuverse a osudy postav v něm žijících.