Nečekal jsem, že
první sérií od Nintenda, o které tady budu psát, bude Super Mario
Land. Předpokládal jsem Metroid, nebo možná Zeldu, ale ne
část značky, o které jsem si ještě před rokem říkal, že nemám za potřebí vůbec
hrát. Teď už ale vím, že jsem Nintendu zcela propadl, a že sem jednou
určitě napíšu i o sériích jako je Kirby nebo Starfox. No co se dá
dělat, jde se do toho.
Je trochu zvláštní,
že začínám zrovna sérií Super Mario Land (SML) a ne Super Mario
Bros. (SMB). Kde je rozdíl ptáte se? SML je totiž v handheldovou
odnoží série SMB, která zase představuje „velké“ konzolové hry se
světoznámým vousatým instalatérem (jednotlivé handheldové remake se
nepočítají). Jednoduše řečeno jsou dvě série… vlastně tři:
Super Mario Bros. – sem patří hry Super Mario
Bros., SMB. Lost Levels, SMB.2, SMB.3, SM World,
SM World 2, SMW 2: Yoshi’s Island, SM 64, SM Sunshine,
SM Galaxy a SM Galaxy 2.
Super Mario Land – SML, SML2: 6 Golden
Coins, Wario Land: SML3 a Super Mario 3D Land.
New Super Mario Bros. – NSMB, NSMB Wii,
NSMB 2 a NSMB U.
Několik
konkrétních dílů těchto sérií byly rozvinuty ve své vlastní vedlejší série
(například Yoshi’s Island v hry s postavou dinosaura Yoshiho, nebo
Wario Land v hry za záporáka Waria) a samozřejmě vznikla spousta
různých vedlejších her s postavou Mária – ať už sportovních (jako
Mario Tennis), závodních (Mario Kart) nebo určených pro skupinovou
zábavu (Mario Party). O některých z těchto her tady časem určitě
budu psát.
Sérií SML jsem
tedy začal proto, že je ze všech těchto sérií nejkratší a nejlépe sehnatelná (první
tři díly jsou ke koupi na eshopu handheldu Nintendo 3DS a čtvrtí díl je hrou
pro tento handheld určenou).
Super Mario Land (GB, 1989)
První Mário
pro GameBoy vypráví o tom, jak se Mário vydává na místo zvané Sarasaland
aby zachránil princeznu Daisy ze spárů zlého mimozemšťana jménem Tatanga.
Ano, taky mám pocit, že se vývojáři museli hulit něco opravdu silného. Ale což,
byly to osmdesátky a na příběh v hopsačce se moc nehledělo. A koneckonců
je to příběh SMB v bledě modrém a jen herní deformace mi
v mozku vytváří představu, že obří oheň-plivající želvák Bowser se
svou želví armádou, který unesl princeznu houbového království a jeho obyvatele
změnil v cihly, je smysluplný a přijatelný příběh.
Celá hra se skládá
ze čtyř světů o třech úrovních. Ve většině úrovní klasicky hopsáte na
nepřátele, přeskakujete překážky a jámy, sbíráte penízky a životy… prostě
klasicky to co se od Mária čeká. Dvakrát za hru, přibližně uprostřed a
na konci, dojde k menší změně, kdy ovládáte ponorku a vesmírnou loď a
střílíte po nepřátelích. Na konci každého světa prostě přeskočíte bosse, ten
spadne do lávy (nebo jahodového džusu, těžko říct, když je hra černobílá)
a jdete dál. Rozdílem oproti SMB je, že na konci každé úrovně neskáče Mário
na vlaječku, ale má k dispozici dva východy, a pokud se vydá tím
k němuž se hůře dostává, je odměněn minihrou, ve které může vyhrát různé
odměny (např. životy).
Osobně jsem měl
problém pouze s dvěmi věcmi. Faktem, že postavička Mária byla
v této hře hodně malá, což znepříjemňovalo ovladatelnost, a s délkou
hry. Dohrál jsem ji totiž přibližně během dvou hodin.
65/100
Super Mario Land 2: 6 Golden Coins (GB, 1992)
V SML2
už jde ovšem vývoj vidět! A to jak z herního hlediska, tak i
z grafického. Nejspíš to bude tím mezitím v sérii SMB vyšlo
několik dalších her, ze kterých si vývojáři hodně vzali.
Hlavní zápletkou je,
že když se po záchraně Sarasalandu Mário vrátil do svého království (taky
jsem kulil oči), tak zjistil, že jeho domov byl obsazen zlotřilcem Wáriem.
Což si samozřejmě náš hrdina nenechá líbit a vydá se po svém království, teď
plným různých příšer, najít šest zlatých mincí, které otevírají bránu do jeho
hradu, aby se mohl s vetřelcem Wáriem vypořádat. Taky se nejedná o
příběh na Oskara, ale alespoň tam nejsou mimozemšťani.
Důležitou změnou je,
že hráč má od začátku přístup k mapě ostrova a může si tak vybrat
v jakém pořadí se na různé lokace vydá. Hra tak nemá stabilní křivku
obtížnosti, ale o to zábavnější mi hraní přišlo. Každá lokace má několik úrovní
a některé z nich obsahují i „odbočky“ do skrytých ševelů. Hráč se
tak občas rád vrací do úrovní, které už prošel, aby se dostal místa, kam se při
předchozím průchodu úrovní nemohl dostat (například proto, že neměl správný
„obleček – tak jako SMB a SML obsahovali klasickou zvětšovací houbu a kytičku
pro střílení ohnivých koulí, SML2 má navíc například i mrkev, která Mária
navleče do králičího oblečku a on tak může skákat do větší výšky a plachtit).
Jednotliví bossové na konci každé lokace jsou také zajímavější a už je potřeba
s nimi i nějakým způsobem bojovat, a ne jen se dostat za ně a podle je
nechat zhynout ve vroucí lávě.
SML2 jsem
dohrál během nějakých pěti hodin, a královsky jsem se při hraní bavil.
85/100
Wario Land: Super Mario Land 3 (GB, 1994)
První Wario Land
je takovým zvláštním případem mezi Márii. Je to první hra, ve které hráč
nehraje za Mária (a on sám se ve hře objevuje jen jako cameo), a
současně je to první hra série Wario Land.
Jak už tedy název
vypovídá, hráč se tentokrát chopí role zlotřilce Wária, který zdrchán
prohrou proti Máriovi v minulém díle, rozhodne se ukázat tomu
proradnému instalatérovi co proto tím, že si postaví mnohem větší a krásnější
hrad. K tomu ovšem potřebuje peníze a tak se vydá okrást kapitánku
Syrup a její pirátskou posádku.
Jelikož se nehraje
za Mária, je i samotná hratelnost trochu jiná. Nepřátelé se neporážejí
skokem na hlavu, ale přímým čelním útokem. Místo houbiček a kytiček si pak Wário
nasazuje různé helmy, které mu dávají různé schopnosti – například šlehat oheň
nebo létat.
Postup úrovněmi je
oproti SML2 mnohem lineárnější, jelikož hráč jednotlivé světy postupně
odemyká, ale může se volně vracet do předchozích úrovní, z nichž některé
se dokonce mění v závislosti na tom, zda byl poražen hlavní boss lokace (což
může vést například k zaplavení některé části úrovně, a hráč se tak může
s Wáriem dostat na místa, kam se předtím dostat nemohl).
Než jsem pokořil Wario
Land, tak tentokrát uběhlo nějakých devět hodin. SML2 mě bavilo o
trošku víc, ale opravdu jen o trošku.
80/100
Super Mario 3D Land (3DS, 2011)
Uběhlo 17 let, čtyři
generace handheldů od Nintenda a přichází 3DS se hrou Super Mario 3D
Land. Změn a poučení ze spousty Máriů, kteří mezitím vyšli
v sérii SMB, je nepřeberné množství a SM3DL z nich skutečně
destiluje to nejlepší (v čemž se možná pletu, protože jsem je ještě nehrál,
ale rozhodně to tak vypadá).
Příběh tentokrát
ukazuje, že se vývojáři postupně rozhodli, že už se s ničím nebudou babrat
- princeznu Peach unesl Bowser
a Mário ji běží zachránit. Tadá! Různé obrázky, které hráč
průběžně odemyká, sice popisují jakési zvraty, jako například princeznin
zpackaný pokus o útěk, ale na hru to nemá žádný dopad, takže je to naprosto irelevantní.
Hra tentokrát
neobsahuje žádnou mapu, ale přímou linku na sebe navazujících úrovní vedoucích
skrze osm světů. Každá úroveň je pak tématicky úplně jiná, takže v jednu
chvíli s Máriem po poušti a hned nato po létající lodi,
strašidelném hradě nebo hodinovém soukolí. Klasicky má Mário
k dispozici spoustu power-upů, mezi které v případě SM3DL
patří i obleček mývala (díky kterému může šlehat nepřátele ocáskem a také
krátkou chvíli levitovat) nebo želví oblek (který umožňuje házení bumerangu).
Projít prvních osm
světů je docela jednoduché, byť některé úrovně v nich dají hráči zabrat.
Pak ale přijde úchvatné překvapení – po poražení hlavního bosse Bowsera
se odemkne dalších osm světů! Úrovně některých z nich jsou sice „jen“
složitějšími variacemi předchozích úrovní, ale většinou se jedná o úrovně zcela
nové, jen ve stejném tématickém kabátku. A tady jde obtížnost hry velmi strmě
nahoru! Když jsem dohrál prvních osm světů a měl jsem k dispozici nějakých
60 životů postavičky Mária, říkal jsem si, že jsem na tom víc než dobře,
ale při průchodu těmito bonusovými světy jsem rychle poznal, že těch prvních
osm byl vlastně takový delší tutoriál. V některých úrovních (hlavně
v posledních třech světech) už jsem jen z záchvatech hysterie
způsobenými neustálým umíráním proklínal šílené japonské level designéry, kteří
na jednotlivých úrovních museli ždímat své týrané duše.
A aby to nestačilo,
v každé úrovni se nacházejí tři zlaté medaile, které hráč musí najít –
často jsou skryté nebo těžko dosažitelné. A právě tyto medaile jsou ke konci
potřeba k otevření různých úrovní. Hráč tak často opakuje i úrovně, které
již prošel, aby v nich našel všechny tři tyto medaile a měl vše splněno. I
když toto je samozřejmě věc hráče, pokud mu sbírání těchto bonusů přijde
důležité. Na druhé straně pokud jste člověk, který chce stabilní postup
úrovněmi, bez toho aby z různých důvodů opakoval ty, které už prošel, tak
série Mária prostě není pro vás.
Skvělým případem
dobře zvládnutého level designu je pak i poloha kamery, která je vždy nějakým
způsobem jiná – někdy zabírá úroveň takříkajíc z boku a vytváří pocit že
hrajete klasického dvojrozměrného Mária, jindy je Máriovi za
zády, nebo třeba v pevné poloze v nějaké místnosti... a jindy je třeba přímo
nad Máriem a ten při každém skoku doslova vyskakuje z obrazovky. A tyto
rozdílné pohledy nejsou dány pouze jednotlivými úrovněmi, ale i jejich částmi a
hra mezi nimi naprosto plynule přechází, aniž by jakkoli znepříjemňovala hraní
a ovládání.
Dalším důležitým
prvkem SM3DL je grafika. Ta je špičková a 3D efekt v případě této
hry skutečně funguje – a to nejen tím, že dobře vypadá, ale opravdu pomáhá ve
hraní a má své využití. Na přiložených screenshotech to sice nevypadá vůbec
pěkně, ale věřte mi, že na 3DS to vypadá krásně.
Hudba a zvuky jsou
veselá a příjemná matlanina známých tónů z předchozích her. Bylo mi naznačeno,
že některé skladby jsou přímo zkopírované ze starších Máriů pro Wii
atd., ale vzhledem k tomu, že jsem je ještě nehrál, nemůžu posoudit. Každopádně
s hudnou ani zvukovým doprovodem jsem neměl žádné problémy.
Dohrát SM3DL
mi trvalo téměř 30 hodin a bylo to 30 hodin plných zábavy... a postupně i
frustrace, ale byla to frustrace která mě bavila. Nikdy mi nepřišlo, že by
jednotlivé složité úrovně byly nějakým způsobem nefér, prostě byly jen správně
obtížné.
Osobně považuji SM3DL
za velmi vhodnou hru pro každého, kdo by si chtěl nějakého Mária zahrát. Není
vůbec třeba kvůli němu hrát žádné předchozí díly a je, dle mého názoru, vhodný
jak pro úplné začátečníky, tak pro otylé hráče, kteří hledají trošku výzvu.
90/100
Celkový verdikt:
Série SML je
zábavná a dobře hratelná série. První tři díly jsou zábavné i po té spoustě
let, a i přesto že jsou určené pro stařičký černobílý Gameboy. Pokud
máte Nintendo 3DS, tak jsou to hry, které rozhodně stojí za těch pár Euro
na eShopu. Jsou to hry, které vás zabaví při dlouhých chvílích. Super
Mario 3D Land je pak docela dobrým důvodem, proč si 3DSko zakoupit,
a hlavně výborným startem pro hráče, kteří s Máriem ještě nemají co
dočinění.
Každá hra je pak
něčím úplně jiná a série ukazuje, že hry
s Máriem nejsou jen kopií té samé značky, ale hlavně vyvíjecím se
médiem, jehož vývojáři se snaží do každého dílu přinést něco zcela nového a
originálního. Rád si postupně zahraju i další hry s tímto světoznámým
instalatérem.
Žádné komentáře:
Okomentovat