The World Ends With You (Nintendo DS)

  Když jsem si před nedávnem kupoval Nintendo 3DS, jedním z hlavních taháků pro mě byla jeho zpětná kompatibilita pro hry na původní Nintendo DS. Přestože teď už mám vyhlédnutou spoustu zajímavých her na obě tyto konzole, v době nákupu pro mě byly ovšem opravdu důležité jen dvě – „Metroid Prime: Hunters“ a „The World Ends With You“. O té první budu mluvit, až dohraju poslední tři díly, které mi zbývají (Zero Mission, Corruption a Other M), a budu se zabývat sérií Metroid jakožto celkem. A o té druhé vám povím teď.

  „The World Ends With You“ je akční jRPG od studia Square Enix, které je důkazem toho, že pokud Square Enix chce, dokáže stále dělat dobré a hlavně originální hry.

  Příběh se točí okolo chlapce jménem Neku Sakuraba, který se jednoho dne probouzí na křižovatce ve známé Tokijské čtvrti Šibuja, bez vzpomínek na cokoli kromě svého jména, s podivnou „plackou“ a mobilem, na který mu přijde SMS, že má hodinu na to, aby si dostavil k budově 104, jinak bude smazán. A aby to nestačilo, na dlani se mu objeví odpočítávání zmíněné hodiny. Takto začíná honička plná nečekaných zvratů, ve které potkáváme spoustu postav (i když ne takové množství, které je možné najít v ostatních jRPG), prozkoumáváme ulice Šibuji a hlavně sledujeme vývoj samotného hrdiny.

  Příběh je v TWEWY sice důležitý, ale osobně mi přišlo, že to, na co se z dějového hlediska hra primárně soustředí, je právě vývoj charakteru hrdiny skrze interakci s ostatními postavami – jeho postupné „otevření se“ svému okolí.

  Celkově je hra rozdělená na tři části skládající se ze sedmi dílků (dnů), při kterých se vždy Neku seznamuje s jednou z důležitých vedlejších postav – postupně poznává jejich charakter a dovídá se něco o jejich životech. Mezitím samozřejmě běží hlavní dějová linie, která je zajímavá a dokáže hráče zaujmout, na druhé straně není sama o sobě moc dlouhá a kdyby se objevila v nějakém seriálu, byla by spíše slabším průměrem.

  To v čem TWEWY hraje prim je hlavně jeho jedinečný soubojový systém. Na obrazovkách DS se totiž odehrávají dva souboje současně.

Na spodní (dotykové) bojuje Neku používáním „placek“, z nichž každá má nějakou schopnost a způsob použití – dotyk, tažení, škrábání, klepání atd. . Těchto placek je ve hře spousta a hráč mezi nimi může často střídat. Boj je tak pořád něčím novým a nutí k častému měnění strategií.

  Na vrchní obrazovce pak bojuje hrdinův společník, který je ovládán směrovými šipkami. Hráč tak mačká směrové šipky podle „mapy“, která se mu na horní obrazovce objevuje, a plněním určitých prerekvizit získává body, za které pak může spustit silné společné kombo. U každé z postav jsou tyto prerekvizity jiné (u jedné musí hráč správně uhádnout znaky, u jiné zase vybrat číslo vyšší/nižší než jaké mu hra předkládá apod.), díky čemuž je i tato část pořád něčím nová. Pokud hráč tento boj nepoužívá, přebere to za něj po krátké (nastavitelné) chvilce AI, které je ovšem vcelku neschopné a hráč si postupě zvykne obrazovky střídat, k čemuž ho hra i vybízí.

  Zní to sice docela složitě – já sám jsem si to původně nebyl moc schopný představit, ale hra do tohoto systému hráče uvádí postupně a opravdu není problém tento způsob ovládání rychle pochopit a... ovládnout.

  Zajímavým prvkem pak je to, že hra dává hráči naprostou volnost v ovládání obtížnosti hry. Nejen, že hráč může měnit obtížnost hry, hra jej k tomu dokonce nutí – některé předměty padají z nepřátel jen při některých obtížnostech apod. Dokonce hráči zaznamenává které nepřátele porazil na které obtížnosti. A nejen to! Je dokonce možné si nastavovat vlastní úroveň – čím nižší úroveň si hráč nastaví, tím méně má životů a tím těžší souboje jsou, ale tím větší pravděpodobnost má, že mu z nepřítele vypadne cenný předmět. A tohle opravdu nutí hráče experimentovat.

  Dalším kladem je pak hudba. Různé kombinace rapu, taneční hudby a Jpopu sice rozhodně nepatří mezi něco, co bych normálně poslouchal (spíše naopak), ale k této hře tento výběr seděl velmi dobře. Za obrovskou výhodu pak považuji široký výběr skladeb při bojích – oproti spoustě jRPG, kde se jedna a ta samá soubojová skladba stane velmi rychle otravnou.

  Bonusů je ve hře víc než dost. Sběrači můžou pátrat po všech plackách, která se ve hře vyskytují (a hrát s nimi docela zábavnou minihru přes multiplayer), snažit se posbírat všechny nepřátele v bestiáři nebo nakoupit a najít všechny předměty. Některé dny pak obsahují zábavné skryté vedlejší úkoly. A co je hlavní – po dohrání hry se hráči otevřou „kapitoly“ a může každý herní den zahrát znovu – a tentokrát plnit speciální úkoly, které pak vedou k otevření speciálních „zpráv“, které pro něj dále rozvíjejí a vysvětlují pozadí příběhu. V těchto kapitolách je pak k nalezení i samostatný „Another Day“, což je zábavný vtípek autorů, ve kterém si z vlastní hry dělají legraci.

  V čem jsou pak problémy? Osobně jsem hlavní problém viděl v krátkosti příběhové linky a nepřehledném inventáři. Ve hře, která hráče vybízí k tomu, aby nakupoval všechny předměty by měl být inventář co nejpřehlednější – místo toho hráči dostávají dva netřiditelné řádky, ve kterých musejí procházet každou jednu položku, a porovnávat stastiky. Naštěstí je možné alespoň filtrovat typy předmětů.

  Celkově je „The World Ends With You“ skvělé jRPG, jemuž podobné nenajdete – na DS, ani žádné jiné platformě. Jedná se o jednu z mála (možná jedinou) her, které mě baví hrát dále i po dohrání příběhové linie. Jedinečný soubojový systém, který mě baví i po šedesáti hodinách hraní, a spousta bonusového obsahu z této hry dělají téměř povinnost pro každého majitele konzole Nintendo DS (nebo 3DS).

8,5/10