Když se v minulém roce začaly objevovat první informace a obrázky z „Legend of Grimrock“, spousta hráčů jásala nadšením. Aby taky ne, krokovacích dungeonů v posledních letech bylo opravdu pomálu a ještě míň takových, které by dokázaly zaujmout i veřejnost širší než několik nadšenců sledujících různé projekty, „Cardhalií“ (kterou mám někdy rozhodně v plánu zahrát) začínaje a „Undercroftem“ konče. Teď ale přišel „Legend of Grimrock“ a zaujal svým grafickým zpracováním a atmosférou, která přetékala už z prvních trailerů.
Dostál ale „Grimrock“ toho, co od něj hráči očekávali, nebo je to jen pěkné pozlátko?
Hratelnostně je „Grimrock“ přesně tím, co jsem od něj předpokládal – dungeonem, ve kterém se svojí až čtyřčlennou skupinkou dobrodruhů čelíte různým monstrům, hádankám, hledáte tajné místnosti a kvalitnější vybavení. Tohle všechno ale bylo od začátku dané – otázkou je, jak dobrý dungeon „Grimrock“ je, jestli nejsou monstra nudná, jestli nejsou hádanky příliš jednoduché? A právě tady tvůrci z „Almost Human“ ukázali, že umí.
„Hora Grimrock“, v jejíž třinácti patrech se hra odehrává, je moc pěkným dungeonem, který je s každým patrem něčím nový. V prvních patrech je sice hodně lineární, což mě zpočátku zaráželo, ale postupně se více otevírá (byť stále mu určitá lineárnost zůstává). Hráče tak baví zkoumat každý roh a hledat všechno, co se skrývá ve stěnách chodeb a místností, i za nimi. A tady jeden problém, který mi při hraní vyloženě vadil – slabá variabilita prostředí. Ve hře jsou prakticky tři typy prostředí, přičemž si třetí typ hráč ani pořádně neužije, a u každého asi tři různé textury stěny. Před lety by to bylo pochopitelné, dnes už tolik ne. Hráč to pocítí hlavně při obhlížení stěn a hledání tajných tlačítek, kde neustále sleduje ty samé kameny ve stěnách. To by bylo tolik složité vytvořit více různých textur pro stěny, když už ne více kompletních prostředí?
Svoji čtyřčlennou skupinu si hráč skládá ze tří klasických povolání – bojovníka, zloděje (pro žádný lepší výraz pro anglické slovo „rogue“ ) a čaroděje. Bojovník se pak může zaměřovat na určitou zbraň (meče, sekyry, palcáty), zloděj třeba na střelné zbraně nebo dýky, a čaroděj na různé druhy magie. Tvorba postav je jednoduchá a snadno pochopitelná bez nutnosti číst manuál.
Osobně jsem si vytvořil klasickou skupinu dvou bojovníků, lučištníka a čaroděje (zaměřeného na vzdušnou magii).
Rozmanitých monster je, vzhledem k délce hry, víc než dost a téměř v každém patře se hráč setká s nějakým novým protivníkem. Na každého z nich sice platí nějaká konkrétní taktika, mimo úzké chodby si ale hráč vždy vystačí se čtyřmi dlaždicemi vedle sebe a neustým utíkáním do prostoru diagonálně od nepřítele. Což je ovšem v pořádku, nic jiného jsem také od této hry nečekal a nechtěl.
Hádanky jsou nápadité, předmětů je přiměřené množství – vyvážené jak různorodostí, tak počtem, a celkově „Grimrock“ skutečně funguje tak, jak má. Možná bych jen vytknul nutnost padat do děr – z počátku jsem se snažil jakémukoli pádu vyvarovat v přesvědčení, že povede k omažité smrti, a až po pár patrech opatrnosti jsem se dozvěděl, že nic takového nehrozí a že skákat do děr se naopak vyplatí, protože skrývají spousty tajných místností a předmětů.
Příběh je jednoduchý, ale dobře zpracovaný skrze hezké počtení v manuále, stručný úvod, sny (které se občas objeví, když postavy odpočívají) a různé útržky svitků se zápisky předchozích obětí hory Grimrock. I přes svoji jednoduchost mě dokázal zaujmout a udržel si moji zvědavost až do konce, což je u hry tohoto typu to hlavní.
I když větší výběr obrázků v úvodu a na konci by možná neublížil – přestože jsem měl skupinu složenou z minotauřice, ještěřáka, člověka a broučáka, v úvodním obrázku byli do hory Grimrock shazovaní čtyři lidští muži a na konci zase stála v čele skupiny lidská válečnice. Ale to je spíš moje rýpání...:)
Graficky není, kromě zmíněné variability textur, co vytknout. Obvzláště hra světel a stínů je nádherně atmosférická. Osobně jsem se hodně těšil na možnost rozhlížet se pomocí myši, nakonec se ale tato maličkost ukázala, z hlediska hratelnosti, naprosto zbytečná a skoro vůbec jsem ji nepoužíval.
Hudba sice mimo hlavní menu prakticky neexistuje, což ale vůbec nevadí, naopak to jen umocňuje stísněnou atmosféru celé hry. Jsem si však trochu nejistý ohledně faktu, že je možné slyšet nepřátele přes stěny – což na jedné straně někdy pomáhá hráči najít tajné místností, a na druhé zase dokáže nepříjemně zmást. Jednou jsem například urputně hledal tlačítko k otevření tajné místnosti v okolí místa, kde jsem za stěnou slyšel pavouka. Nakonec se ukázalo, že žádné tlačítko neexistuje. Pavouk tam sice byl, ale čekal na spuštění pozdějšího skriptu – až když jsem se posunul dále do jiných místností, otevřela se zmíněná stěna a on mě mohl nečekaně napadnout zezadu.
V celkovém součtu ovšem „Legend of Grimrock“ stojí za každý peníz, který za něj tvůrci chtějí. Má sice svoje nedostatky, ale ty hratelnost vyloženě neničí. A co víc, díky slíbenému editoru se určitě časem dočkáme nového obsahu, jak od tvůrců tak od fanoušků, ve kterém se určitě najdou dungeony, které tento první překonají.
Dungeon „Grimrock“ je tak prvním krokem v řadě dalších, které na jeho herním enginu uvidíme, a rozhodně to není špatný krok. Budu se těšit na ty další.
8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat