Journey (PS3)

  

  Musím říct, že jsem nečekal, že Journey bude první hra, o které tady budu psát. Nemám PS3 a proto jsem věděl, že se k této hře dostanu až za nějaký čas – byť jsem opravdu toužil si ji zahrát. Shodou okolností jsem se ovšem na krátký čas k PS3 dostal, a tak jsem jej využil k tomu, abych tuto svoji touhu naplnil. A výsledné pocity?

   Původně jsem chtěl napsat, že Journey je takovým herním ekvivalentem povídky, ale jelikož jedním ze základních prvků povídky je nepřítomnost vývoje hlavní postavy, Journey povídkou není. Každá cesta je totiž především příběhem o vývoji toho, kdo ji podstupuje, a přestože o hlavní postavě hry Journey neví hráč na začátku hry vůbec nic a na konci jen o trošku více, můžu bez váhání říct, že vývojem rozhodně prochází.

  Takže jinak – Journey je krátká hra o strastiplné cestě bezejmenné postavy v kápi. Cestě kam? To není důležité. Podstatné je kudy, protože celá Journey pracuje na několika úrovních metafory – je to cesta skrze strasti a nebezpečí, pro které je potřeba obrovské odhodlání a obětování, a stejně tak je to cesta skrze historii, cesta za spásou i osvícením.

  To jsou věci, na kterých Journey staví, díky čemuž dává hráči možnost zažít zkušenost, kterou v jiné hře nenajde. Ale samotná myšlenka by nestačila – bez kvalitní hratelnosti by do sebe nemusela dokázat hráče vtáhnout, bez správné grafické stylizace by nemusela oslovit dostatečné publikum a špatná hudba by celou tuto skládačku mohla složit na kolena. S radostí tedy můžu říct, že tyto požadavky Journey splnila na jedničku.

  Grafickou stylizaci můžu přeskočit, tu každý z vás vidí na obrázcích a řekl bych, že je jen málo lidí, které by nezaujala. Jen dodám, že v pohybu to všechno vypadá ještě lépe.

  Hudebně také žádný problém – je sice pravda, že si nevybavuji jedinou melodii ze hry, ale to je hlavně tím, že jsem ji dohrál jen jednou a na hudbu jako takovou jsem se nesoustředil. Svůj účel ale plnila bezvadně – držela mě za srdce po celou dobu hraní.

  Takže hratelnost – geniální věc na Journey je, že by klidně fungovala s ovladačem pro NES. K hraní jsou, kromě analogu pro pohyb, potřeba pouze dvě tlačítka.

Jedno z tlačítek slouží k interakci s herním světem a do jisté míry i s ostatními hráči, a druhé slouží ke skákání a létání. Jednoduché, rychle naučitelné prakticky pro každého a hlavně funkční.

  Samotné hraní pak spočívá v řešení jednoduchých puzzlů, prozkoumávání herního světa a vyhýbání se různým druhům nebezpečí – o kterých mluvit nebudu, protože pro mě samotného byly milým překvapením, řeknu jen, že se tvůrcům opravdu podařilo vyvolat mezi hráči v různých momentech i pocity strachu a zmatku (v dobrém slova smyslu).

  V cestě pak hráči napomáhají v základě dvě věci – první je čistě herní mechanismus a to jsou sbíratelné svítící znaky, které postavě prodlužují její šálu a tedy dobu, kterou může strávit létáním, a druhá jsou pak ostatní hráči. Svým online charakterem totiž Journey nádherně boří bariéry. Díky tomu, že až na rozdílné délky šál vypadají všechny postavy stejně, a že neexistuje žádný přímý způsob komunikace mezi hráči, vytváří Journey jedinečnou auru spolupráce, kdy se hráči navzájem provádí různými zákoutími herního světa a opět se za různých podmínek rozcházejí. Osobně jsem při hraní narazil asi na osm hráčů, a asi se čtyřmi z nich jsem si nezávisle na sobě prošel různé části své cesty. Na konci hry jsem se sice dozvěděl jejich přezdívky, ale to je vše. Nevím kdo byli, kolik jim bylo, ani odkud pocházeli – vím jen, že jsme spolu prošli jedinečným příběhem a když si Journey časem pustím znovu, prožiji příběh, který bude něčím jiný a nový také proto, že jej prožiji s jinými lidmi.

  Jediný problém Journey tedy spočívá v její délce. Osobně jsem ji dokončil během necelých dvou hodin, a to jsem se často zdržoval prozkoumáváním. Je to sice hra, která staví na opětovném hraní, ale přesto mi to přijde málo. Přinejmenším pro mě to byl příliš krátký čas na to, aby se mi Journey skutečně zabydlelo v srdci – jako například hry ICO a Shadow of Colossus, které mají dle mého názoru s Journey hodně společného.

  Journey je skvělá atmosférická hra, která se úspěšně snaží být něčím víc. Rozhodně stojí za těch pár stovek, kterou za ni na PSN chtějí, a každý člověk, který se zajímá o videohry, by si ji měl bez váhání zahrát. Hráčům jako jsem já, kteří se hrou potřebují strávit více času, aby se jim zapsala do srdce, možná nezůstanou zážitky z Journey v paměti moc dlouho, ale když si na ni vzpomenou, rozhodně se k ní nejednou vrátí.